Profesionální lhář je člověk, který umí zalhat bez uzardění a má v tom dlouhodobou rutinu. Když nezkušenému břídilovi ve lhaní položíte otázku, která mu je nemilá, protože by se za odpověď musel stydět, většinou bude při pokusu o lež hloupě amatérský: něco zakoktá, je to neobratné, trapné, nezapadá to do kontextu, možná zrudne a často to rychle vzdá, a buď přizná barvu, nebo to nějak se svěšenýma ušima zakončí. Prostě lhát neumí. To asi mnozí známe.
Ne tak lhář profik. Ten okamžitě vypálí odpověď, která zcela zapadá do kontextu a nevzbuzuje žádné podezření a dokonce může být za odpověď i obdivován. Na každou otázku umí perfektně a hlavně rychle reagovat, bez váhání. I kdybyste se ho zeptali, jak mohl včera chodit bez hlavy a přitom ještě večer zpívat v Národním divadle, dostanete naprosto uspokojující odpověď, na kterou nelze nic namítnout. Já nyní nevím, co bych na takovou otázku řekl, ale lháře-profika to nevyvede z míry. To dělá letitá rutina.
Měl jsem výborného kamaráda, poznal jsem ho už jako změněného člověka. Asi 14 let měl odsezeno za různé krádeže, býval těžkým alkoholikem, později mnoho let abstinujícím, to vše se dalo ověřit. Začal žít novým životem a mnoho let tak žil. Chodil vždy v obleku a kravatě a byl moc fajn, prožili jsme spolu řadu let, byli jsme svázáni stejnou prací - než ho opustila přítelkyně a on se pak upil k smrti. Jedna věc mu však ze starého života zůstala až do smutného konce: byl to profesionální lhář. Opakuji: měl jsem ho a dosud mám velmi rád, měl mnoho krásných vlastností, např. velkou ochotu pomáhat druhým lidem, nebál se žádné práce. Až na to lhaní. Toho se nikdy nezbavil a nevím, zda se o to kdy pokoušel.
Jednou mě požádal o půjčku menšího obnosu peněz, což bylo velmi neobvyklé, nikdy mne o peníze nežádal. Dal jsem mu je a zeptal se: Toni, jak je možné, že dva dny po výplatě už jsi bez peněz? Obratem vypálil odpověď: víš, chtěl jsem ušetřit a narazil jsem v jednom obchodě na velmi levné cigarety, tak jsem si je koupil do zásoby. Naprosto to sedělo, byl silný kuřák a cigarety už tehdy byly hodně drahé. Odpověď téměř hodná pochvaly. Ale ve mně hlodalo podezření, že je to lež: hele, to jsi těch cigaret asi koupil dost, že? Kde je máš? Jasně, řekl, všechny jsem si je uložil nahoře v pokoji ubytovny a mám zásobu opravdu nadlouho, byla to fakt výhodná koupě, hodně peněz ušetřím, však víš, jak rád kouřím, toho kouření jsem se ještě nezbavil, ale věřím, že i to jednou přijde.
Všechno sedělo, ale moje podezření se zvyšovalo: to bych tu hromadu chtěl vidět, řekl jsem, to musí být napěchovaná skříň, ukaž mi to, žadonil jsem, já sice nekouřím, ale tak velké množství cigaret bych fakt chtěl vidět. Řekl: nyní ne, já mám teď hodně práce, třeba zítra, neboj, do zítřka je nevykouřím. Ale já naléhal, že to bude jen chvilka, a že už jsem u něj dlouho nebyl...tak velmi nerad nakonec svolil a šli jsme nahoru. Já si byl téměř jistý, že lže. Když na pokoji otevřel skříň, bylo tam pár šatů a ani jedna krabička cigaret. Toni však ani na vteřinu nezaváhal, spráskl ruce a řekl: teda, to je nadělení, on mi ty cigarety někdo ukradl, že se nestydí, to si s nimi vyřídím, vím skoro jistě, kdo to byl.
Na profesionální lži je ještě jedna věc podstatná: je velmi obtížně prokazatelná. Cítíte ji, tušíte ji, čicháte ji, vidíte ji, dotýká se vás, máte i slušné argumenty, že jde skoro stoprocentně o lež, ale v tom je právě ten zakopaný pes - prokázat to beze zbytku je velmi často nemožné.
S podobnými lidmi jsem strávil skoro půlku svého života. To ale není jediná skupina profesionálních lhářů. Jsou ještě jiné úrovně lidské společnosti, kde najdeme mnoho lhářů-profiků, kteří nebydlí na ubytovnách, nikdy nebyli ve vězení ani se neléčili z alkoholismu. Také s těmi se potýkám, a to celý život. Píšu si s nimi a vedu dlouhé diskuze, nikam nevedoucí, vyčerpávající, často bezduché. Lež je totiž bezduchá, i když může vypadat jako super pravda. Třeba takto.
V televizi právě říkají vážným hlasem: „NASA zkoumá povrch Marsu, zda je tam dostatek vody a jsou tam podmínky pro vznik života.“ Úžasné! Úžasná lež. Profilež. Napíšu tedy ateistovi: prosím Tě, v NASA pracují asi opravdu dobrý vědci, borci, ne? Proč tedy lidem lžou? Já sice vím, že vzdělání a pravdomluvnost spolu vůbec nesouvisejí, ale přesto. Vždyť už dávno víme, že voda je naprosto nedostačující podmínkou pro vznik života. Ani voda, ani teplo, ani všechny chemické prvky pohromadě přece nedají dohromady živou buňku, proč nám tito vědci tak notoricky lžou a už tak dlouho, že když je někde voda, může tam vzniknout i život? Od Pasteura víme, že ve sterilním prostředí život nevzniká, ne? Že jedinou nutnou podmínkou pro vznik života je předchozí život, tedy informace pro vznik buňky. Jak by tato informace na rudé planetě vznikla a jak by tam přežila? Živé je jen ze živého, neboli Pasteurovo omne vivum ex vivo, ne?
Profesionální lhář však nezaváhá ani na chvilku, po ruce má hned řadu úhybných argumentů a manévrů – rychlých lží á la Toni. Hned je pohotově vypálí: závěry Pasteura popřely jen samovolný vznik života v krátkém čase, ale netýkaly se chemické evoluce po dobu miliónů let. Snad nebudeme věřit na fousatého dědečka na obláčku. Výzkumy pokračují a vypadá to slibně.
Lež na lež. Ano, výzkumy opravdu pokračují, ale slibně pro ateisty nevypadají ani trochu, vypadá to stále hůř a hůř: ze všech výzkumů jasněji a jasněji plyne, že neživá hmota se sama oživit nemůže a tedy že nikdy neoživla, a čím více o buňce víme, tím toto poznání je pro ateistu bolestnější, zvláště v poslední době. A o to tedy víc musí lhát, sobě i druhým, chce-li zůstat ateistou. Profesionálně lhát!
A že nebudeme věřit na fousatého dědečka? Fousatí dědové bývají většinou složeni z buněk, z nichž každá obsahuje celé knihovny super inteligentního návodu pro syntézu živého organizmu z neživé hmoty, návodu složitějšího než je třeba pro stavbu raketoplánu, tedy pro lidské tělo. A proto je vědě blíž věřit na fousatého dědečka, nositele života, který může předat život dál z každé svojí buňky, než věřit na holou mrtvou starou písečnou pláň, že za milióny let ožila, protože je tam voda a svítilo sluníčko. A že se tato víra někomu zdá „vědecká“.
A ta další profesionální lež: Pasteurovy výzkumy jsou aplikovatelné jen pro krátkou dobu, ne pro milióny let. Pravdou však je, že závěry Pasteurových výzkumů nemají žádná časová omezení a jeho laboratorní skla s mrtvým, sterilním roztokem, stále najdeme na pařížské Sorbonně – samozřejmě bez života. Profesionální lhář však nechce ani slyšet, že se milióny let skládají z tisíců let, tisíce let ze stovek a stovky z desítek let, a proto to, co platí pro deset let, platí i pro miliardu let. Ani Archimédův zákon, ani Mendelovy zákony, ani Pasteurův zákon biogeneze, nemají časová omezení. A tak profesionální vědeckou pravdu může zakrýt zase jen profesionální pseudovědecká lež. Běda našim dětem, že se tyto profesionální lži musejí učit, běda nám, že to tolerujeme. Ježíš Kristus ukázal, že ďábel je profesionální lhář, protože je otcem lži. Ale o Kristu v Bibli čteme: já jsem ta cesta, pravda i život.
Pavel Kábrt
www.kreacionismus.cz
Doporučuji: http://www.0095.info/en/index_thesesen_chemicalevolution.html